něco o svíčkách

Svíčky RODAS vyrábíme z kvalitních parafinů a vosků, které jsou určeny pro hoření svíček ve vnitřních prostorách. Knoty používáme  bavlněné, které zaručují opakované zapálení svíček.

Svíčka je prastarý  světelný zdroj, který provází lidstvo již od pravěku, kdy člověk zjistil, že vlákno nebo dřívko ve ztuhlém tuku vydává světlo.

Nejznámější materiál k výrobě svíček byl včelí vosk. Po celou historii osvětlování až do současnosti šlo o materiál omezeně dostupný, a tedy velmi drahý. To omezovalo okruh používání osvětlení voskovicemi jen na nejbohatší vrstvy společnosti, pro významné události či církevní obřady. Včelí vosk byl až do 19. století považován za nejlepší materiál k výrobě svíček a byly z něj již ve středověku zhotovovány i svíčky k měření času.

Nejdostupnějším materiálem pro výrobu svíček byl po tisíciletí lůj. Od starověku byl nejčastěji používán skopový či hovězí, ale bylo možné zvolit jakýkoliv lůj v libovolné směsi. Výrobou lojových svíček jako doplňkovým produktem vedle mýdla se v Evropě od středověku nejčastěji zabývali mydláři.

Lojové svíčky byly cenově velice dostupné, rychle hořely ale měly nevýhodu že při  hoření páchly.

V 19. století hledali výrobci nové materiály vhodné na výrobu svíček. Hledání vhodné receptury na výrobu hmoty vhodné pro hromadnou výrobu kvalitních a laciných svíček na bázi loje trvalo dosti dlouho.

Stearinové svíčky byly zpočátku vyráběny z hovězího a skopového loje, později byly jako základní surovina používány i vedlejší produkty z výroby margarinu a pevné odpadové tuky. Do 60. let 19. století převažovala ruční práce a jednoduché dřevěné stroje, několik strojů vynalezených v 60. až 80. letech 19. století ale výrobu mechanizovalo. Strojní výrobu umožnilo až přidání určitého množství parafínu do zpracované hmoty; to omezilo krystalizaci a lámavost základního materiálu.

Parafín je směs vyšších nasycených uhlovodíků. První parafín byl izolován z dehtu z bukového dřeva již kolem roku 1800. Nástup levného parafínu a cenově dostupných parafínových svíček je spojen až se začátkem druhé poloviny 19. století, kdy začal být získáván z ropných frakcí.

Typy svíček

Lisované za studena.

Lisované svíčky se vyrábí na lisovacích zařízeních, kde se nastaví průměr a výška. Práškový parafin se slisuje tlakem včetně knotu, což zaručuje dobré hoření, neboť knot je vždy uprostřed.

Tažené svíčky.

Základní, nejstarší a tradiční typ svíčky je svíčka vyrobená technikou namáčení. Výrobní postup spočívá v tom, že se připravený knot opakovaně namáčí do roztaveného vosku. Po každém namočení se vosk nechá zaschnout a postup se opakuje. Svíčka postupným namáčením nabývá na objemu a tvaruje se. Délka závisí na délce použitého knotu.

Lité svíčky.

Lité svíčky se odlévají do různých nehořlavých, silnostěnných nádob, nebo do různých forem. Zde je důležité dobře usadit knot do středu nádoby. Do nádob používáme knoty se zhasínací pojistkou. Kde při dohoření knot zhasne na kovovém plíšku zhasínací pojistky.

Svíčky stáčené ze včelího vosku.

 Včelí vosk má jedinečné a neobyčejné vlastnosti. Nejen že při hoření překrásně voní, ale navíc má od přírody krásnou medovou barvu, která svíčce dodává zvláštní kouzlo. Vosk sám je vedlejším produktem výroby medu. Na rozdíl od parafinu se včelí vosk při zpracování dost lepí, proto svíčky vyrobené výhradně z něj jsou většinou buď tažené, nebo stáčené.

Materiály pro výrobu svíček

Knoty

Je důležité vybrat vždy pro každou svíčku ten správný knot.

Knot by měl stále asi o 1 cm přesahovat vrchol svíčky. Většinou bývá vyrobený ze spletených bavlněných vláken. Knoty existují v různých tloušťkách, které volíme podle průměru vyráběné svíčky.

S výjimkou knotů na tažené svíčky je nutné knoty předem impregnovat.

Parfémy

Vůně na svíčky jsou speciální parfémy vyráběné výhradně k přidávání do vosku. Je možné přidat do vosku nějakou přírodní silici, ne všechny však voní při hoření příjemně.

Barvivo

Parafin a vosk lze barvit pomocí speciálních barviv, která se vyrábí ve formě granulek.